Online výstava

Galerie Dolu Michal - Ostrava

Zhlédněte video z výstavy ACTUAL OLD-OLD ACTUAL umělce Pavla Zemánka. Pavel Zemánek studoval v letech 2005–2010 na Fakultě umění Ostravské univerzity v ateliéru Malba 1 prof. Daniela Balabána. Ve své tvorbě používá agresivní malířské techniky pramenící z angažovanosti a protestu vůči konzumnímu způsobu života. Tematicky se věnuje reflexi soudobých událostí jako církevním excesům, stavu životního prostředí, vystupování policejních složek vůči protestním hnutím a Rave kultuře, utečenecké krizi a násilí mezi extrémistickými skupinami. Používá techniku asambláže použitých nebo užitých artefaktů, které spojuje barvou do expresivních kompozic.

ACTUAL OLD-OLD ACTUAL

„Sednu do své dodávky a pojedu do Anglie na jablka, jahody, uvidíme, co zrovna půjde. Nebo pojedu do Španěl, nějak se to vyvine.“ Potom jsme ho půl roku neviděli. Práce, zábava, pláž, pokec. Návrat domů. Je to bolestné, nebo příjemné. „Kdysi to bylo bolestnější, teď, když cestuji s rodinou, tak je domov reálný a skutečný, místo odpočinku, místo, které je budováno.“ Žijeme ve světě, který je naprosto rozdílný oproti představě z mládí. Pavel Zemánek je na změnu velice citlivý. V malbě, která má koloristické napětí, reflektuje a interpretuje dění kolem sebe. Míří přímo na věc, která ho zaujme. Výklad však nakonec odlehčí, někdy dezinterpretuje. Přesto je cítit naléhavost, která je postavena na vysokém barevném kontrastu. Máme zde nálož důvěrně známých věcí spojených s náboženstvím, ekologií, brutalitou, nejenom osobní, ale také meziskupinovou i perzekuční, mýty, realitou a reklamou. Na obrazových kompozicích jsme „my“ jako sociální bytosti a nemáme se moc čím chlubit. Pavel zobrazuje co děláme a je na nás, jestli se jen schováváme před výpovědí a tvrdíme, že to dělají ti ostatní (třeba imigranti) nebo si to přiznáme.

Forma této nálože je možná až moc jednoznačná? Nevím, jestli věc, která je natolik palčivá pro autora, že použije přímou řeč vyjádřenou v prostoru projekce kontrastem barev, asambláží reálných věcí, recyklátu i reklamních artefaktů, může být opatrná a estetická. Waste art pracuje s podobnou estetikou a je otázka, jestli lze autora přiřadit do téhle kategorie. Není však účelem výstavy kategorizovat. Pavel prostě vyjadřuje pocit kombinací malby s artefaktem. Projevují se v tom také životní prožitky. Například pohled z kopců na řeku Odru, tekoucí v temných lesích, plnou svítících odpadků. Za lesy na obraze prosvítá podkladový ubrus, který svou strukturou připomíná vlny, možná zorané pole? Poetika na ubruse. Obraz se netváří jako mimésis krajiny. Přesto této projekci snadno podlehneme.

Textové parafráze, hlášky z festivalů, útržky z rozhovorů se často konzervují v Pavlových obrazech. Někdy působí jako pěst na oko, například jako nejznámější a velice vulgární heslo baníkovských fanoušků, které v davovém pojetí naprosto odzbrojuje a může mít pro účastníky skandování až rituální podobu transcendentálního zaklínadla. Jindy česko-anglickým sloganem vyjadřuje veselou změnu životního postoje „Techno není všechno hip hop forever :)“. „Iluze reality kolísá s dospíváním a mění se opotřebením fyzického těla.“ Pavla jsem znal jako vznětlivého nomáda, který se kdykoliv vzal a odjel třeba na půl roku do Anglie nebo putoval po Indii. Pořád je vznětlivým nomádem, kterému přibyla rodina, domov a ateliér.

Václav Rodek, kurátor výstavy 7. 10. 2020, Ostrava